Pygmalion

Pygmalion – George Bernard Shaw

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh a žánr:

drama, komedie, společenská satira

Literární směr:

moderní anglická literatura, realismus, počátek 20. století; napsáno 1912, poprvé uvedeno 1913 ve Vídni; patří k vrcholům Shawa a britské dramatiky, ovlivněno společenskými změnami a feminismem

Slovní zásoba:

jazyk je spisovný i hovorový, využívá dialektů (cockney), slovní hříčky, ironii, satiru, dialogy, monology, jazyková stylizace postav

Figury a tropy:

ironizace, satira, metafora (proměna Elizy), přirovnání, opakování, slovní hříčky, hyperbola, symbol (jazyk jako nástroj společenského vzestupu)

Rytmus, verš, rým:

psáno prózou, rytmus určen střídáním dialogů a monologů, gradace komických situací

Vypravěč (lyrický subjekt):

žádný vypravěč, děj je tvořen replikami postav

Stylistická charakteristika textu:

živé dialogy, vtipné repliky, jazyková stylizace, ironie, satira, důraz na charakterové rysy postav, střídání komických a vážných scén

Postavy:

• HENRY HIGGINS: profesor fonetiky, inteligentní, arogantní, posedlý jazykem
• ELIZA DOOLITTLE: květinářka z nižší třídy, prostá, vtipná, touží po lepším životě
• plukovník PICKERING: Higginsův přítel, džentlmen, laskavý, podporuje Elizu
• ALFRED DOOLITTLE: Elizin otec, vtipný, filozofující, zástupce nižší třídy
• paní HIGGINSOVÁ: Higginsova matka, rozumná, empatická
• DALŠÍ POSTAVY: Freddy Eynsford-Hill, paní Pearceová, paní Eynsford-Hillová

Děj:

Profesor Higgins uzavře s Pickeringem sázku, že z Elizy, prosté květinářky s hrubým přízvukem, udělá dámu, kterou společnost přijme. Eliza se podrobuje náročné výuce, postupně se mění nejen její jazyk, ale i osobnost. Nakonec se stává samostatnou ženou, která si uvědomuje svou hodnotu. Hra končí otevřeně, bez jasného rozuzlení vztahu Elizy a Higginse.

Kompozice:

chronologická, pět dějství, jednota místa (Londýn), gradace proměny hlavní postavy

Prostor a čas:

Londýn, počátek 20. století (edwardiánská éra)

Význam sdělení (hlavní myšlenky, motivy):

kritika třídních rozdílů, význam vzdělání a jazyka, emancipace ženy, proměna identity, motivy: jazyk, společenský vzestup, svoboda, sebevědomí

LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku

Dobové vnímání díla a jeho proměny:

v době vzniku velmi úspěšné, časté inscenace, později slavný muzikál My Fair Lady, dnes považováno za klasiku britského dramatu

Dobová kritika díla a její proměny:

chváleno pro humor, společenskou kritiku a jazykovou stylizaci, inspirace pro další autory, časté adaptace

Aktuálnost tématu a zpracování díla:

nadčasová kritika společenských předsudků, emancipace, jazyk jako nástroj moci, stále aktuální

Srovnání s vybraným literárním dílem:

srovnatelné s Wildeovým Jak je důležité míti Filipa (společenská satira), nebo s Dickensovým Oliverem Twistem (sociální vzestup)

Známí autoři stejné doby a spojení s autorem:

• Oscar Wilde (společenská satira, drama)
• John Galsworthy (realismus, společenský román)
• Virginia Woolfová (modernismus, feminismus)
• James Joyce (modernismus, jazyková experimentace)
• D. H. Lawrence (moderní próza, společenská kritika)